Koncepce mládeže Tatran Třemošná

Koncepce mládeže Tatran Třemošná

Základní body herních konceptů U9, U11, U13 +U15

Principiálně nechat ve všech kategoriích děti hrát delší dobu, nestřídat je po 3–4 minutách, kdy naspídovaní vletí do hřiště a minutu jančí. Koučovat více ty které má trenér u sebe než ty na hřišti, ale neznamená to, že by na hřiště nešli žádná doporučení. Často jde o to probouzet děti z pozice diváka do aktivní hry, ale ne tlakem „ makej nebo Tě vymetu“ J

To, že to chceme vidět ve hře, znamená, že se tomu již delší dobu (znamená třeba i rok či dva) věnujeme v tréninku = plánování rozvoje.

Jsou to body ve hře a samozřejmě jsou spojené s tím, co děti zvládnou všeobecně – obratnostně, silově a běžecky. Jestli neumí couvat se snížením těžištěm, těžko budou vycouvávat soupeře s míčem a čekat na chybný dotek.

U9

Práce s prostorem (neshlukování se) tak že navnímají nabíhání do volného místa
Klička a změna směru běhu s míčem
Cílená střela dominantní nohou
Přihrávka většinově spíše na hráče, nebát se přihrát slabší nohou
Převzetí míče do volného místa, silnější nohou do pohybu, slabší noze se nevyhýbat.
Bránění – Konstruktivní odebrání míče a tedy i hra tělem – ramenem
Přepínání – snaha získat míč a jít spíše k míči (budoucí presing) po zisku co nejrychleji se nabídnout pohybem od hráče s míčem, nikoliv do zákrytu a jenom dopředu
Hra brankáře, zatím spíše o střídání hráčů v brance. Nezůstávat stát v brance, snaha o rozehru předním i zadním. Nohou i rukou.
Doporučené rozestavení 2:2 (výchova stoperů ) , zkoušet i 1:2:1 ( výchova krajních obránců – při ztrátě míče 3:1)

U11

Přibude středopolař – nejnáročnější na kontrolu prostoru kolem sebe. Všichni nabíhání do prostoru a za obranu na průnikové přihrávky. Zejména při kopu od branky, vzájemné výměny míst ( útočník-útočník, obránce-útočník…..) se stálým sledováním míče a chtění ho.
Více způsobu kliček a jejich efektivita v prostoru = nevracet se kličkou k obehranému protihráči a lepší rozlišení toho zda přihrát, narazit si, či dál vést míč. Snaha o vedení míče spojené s krytím míče – použití paží a vzdálenější nohy
Střela z prvního doteku, ale ne zbrkle v momentech, kdy má čas na první přípravný dotek, Nevyhýbat se střele „slabší“ nohou stálým připravováním na svou „lepší“.
Evidentní přihrej a běž-narážečka ve dvojici hlavně při situaci 2:1, 2:2 , přihrávka do prostoru a do běhu hráči. Přibude průniková přihrávka mezi protihráče, zejména při nabíhání za obranu.
Převzetí míče v pohybu a do pohybu s uměním vzít si míč do volna a nezpomalit (zejména dominantní nohou) dovednost si vzít míč i výrazně do strany od protihráče a ochota si převzít i za sebe do volna = odlišit kdy si míč převzít a kdy pustit a běžet za ním.
Bránění -Boční obranné postavení a vnímání , že soupeře někam tlačím. „Neproběhnout soubojem, když má soupeř míč pod kontrolou. I skluz patří ke hře, ale hlavně jako pokus získat míč, ale zatím jej nenacvičujeme v tréninku i když ve hře se objevují.
Zrychlení přepnutí , výraznější připravenost na tělesný kontakt v souboji, výraznější naběhnutí do volna. Ne už naznačení naběhnutí jako v mlpř, ale opravdu uvolnění a naběhnutí
Autové vhazování s naznačením jedním směrem a vhození jinam. Vhození mimo nejbližší hráče do prostoru. Vhazuje nejbližší hráč, nikoliv specialista či zadní hráči.
Zpracování letícího míče vzduchem. Zpracování učíme nejdříve placírkou po dopadu, ale na konci U11 již umí zpracovat i míč z voleje a na zemi i šajtlí. Snaha o kontrolu prostoru kolem.
Spolupráce dvojic zejména v útočné činnosti (narážečka) ale i v obrané činnosti. Obránci se nesráží a jsou i schopni zajistit jeden druhého v souboji o míč.
Hlavičkování ti vyspělejší umí i ve výskoku a dokonce snaha o usměrnění. Ti, kteří se bojí alespoň na zemi, ale čelem a úderem do míče. Nikoliv temenem, se vtaženou hlavou a zavřenýma očima
Hra brankáře – již specializovaný, ale na části zápasů opakovaně chodí do hry. Hraje vysoko a aktivně, což je spojeno i smluvením, Umí vyhodit míč rukou, přes hlavy bránících. Při rozehře nohou se okamžitě zapojit nabídkou. Brankářské techniky, zejména chytání a udržení míče v obou rukách. Učí se vykopávat z ruky a ve hře sem tam použít.
Doporučené rozestavení 2:1:2 ( návaznost na MPř , výchova stoperů a středního Z ) nebo 1:2:2 ( výchova krajních obránců – při ztrátě míče 3:2 ).

U13

Práce s prostorem již i v souvislosti rozestavením. V prvním roce třeba 2–3–2, jako logická návaznost na 2–1–2 stpř, Ve druhém roce jiný typ, třeba 2–4–1. Vysoká aktivita a odvaha v nabízení se již u kopu od branky. Stále snaha o přímočarost, ale evidentní vnímání přenesení hry i dlouhou přihrávkou.
Kličky – vyšší efektivita, u některých i variabilita kliček. Jasné rozlišení krátká X dlouhá, Hráč vnímá i to, že před brankou soupeře slouží klička jako příprava na střelu a tedy se nemusí nutně dostat za záda protihráči.
Udržení klidu při střelbě, ale snaha o rychlé provedení. Častá a cílená střelba i z oblasti za PÚ. Lepší střelba i slabší nohou zejména uvnitř PÚ. Evidentní technika kopu při rozlišení střelby na přední X zadní tyč, dobíhání s předvídáním v momentě nápřahu střílejícího – útočníci i obránci.
Přihrávání -Narážečka na třetího = lepší kontrola prostoru a aktivita více hráčů najednou, Dlouhá cílená přihrávka vzduchem za obranu i jako stranové přenesení hry, zejména dominantní nohou. Větší sebedůvěra v přihrávání slabší nohou. Hráči se nebojí přihrávek pod tlakem, zejména kolem PÚ soupeře = dovednost držet míč v kombinaci delší dobu jako přípravu k zakončení. Pomalu tak směřujeme k diktování tempa hry, nejen k přímočarosti za každou cenu. Dovednost diktování tempa se ale projeví více či plně třeba až v U19, či ještě později.
Převzetí – První dotek i v rychlosti do volna všemi směry, snaha oběma nohama dle situace. V klidu první dotek spojený třeba i s předchozími klamavými pohyby. Vnímání a provádění otevřeného postavení, zejména v klidu a s kontrolou prostoru kolem sebe. Připravenost střílet prvním dotykem ze země i z voleje.
Bránění – Jednoznačná aktivita ve hře tělem – první kontakt ramenem či stranou těla. Snaha hrát čistě a odebrat míč, ale zvládá už odlišit, kdy odebírá, kdy ustojí a vytlačuje, a kdy „hasí situaci“ ukopnutím či hrou do těla.

Skupinový presing přechází pomalu i v týmový presing, kdy ani nejvzdálenější hráči, nezůstávají viset v prostoru daleko od hry….

Přechod k zónovému bránění, kdy nestojí u hráče, ale ve výhodném prostoru poblíž, a rozlišování tohoto chování uvnitř a kolem PÚ a dále od PÚ.Přebírání protihráčů a komunikace o tom.

Konstruktivní skluzy s okamžitým postavením a hraním dále se objevují i v tréninku v soubojích 1:1.

Přepínání zautomatizované bez prodlev, zejména v těžišti hry. Zkušenější čtení hry a předvídání dle situace ve hře – dělání si výhodné pozice.
Autové vhazování dle situace nakrátko i do prostoru spojené s odkrýváním prostorů pro náběh druhého. Evidentní aktivita více hráčů do všech směrů hry. Neucpávání si prostoru podél postranní čáry. Vnímání situace a připravenost vhodit míč již když si pro něj jde.
Zpracování míče ze vzduchu – různé typy nohou, stehnem i prsami, s tím že se hráč již prvním kontaktem snaží dostávat do volného prostoru, těm nejlepším se to daří. Specifické je zpracování míč útočníkem, když má „na zádech obránce“ a udrží míč po dlouhé přihrávce pro sebe či na sklepnutí spoluhráči – ti nejlepší to ukazují ve hře.
Spolupráce trojic a i více hráčů – evidentní komunikace v obrané i útočné fázi a to jak hlasem, tak i záměrným uvolňováním prostoru pro spoluhráče. V obrané fázi viz bod 6. Spolupráce založená i na oceňování myšlenek spoluhráčů slovem či gesty – vzájemná podpora. Vzniká a je vidět již více týmový duch dle hesla jeden za všechny všichni za jednoho, nejen mluvením o tom, ale i děláním. V tomto se mohou ukazovat lídři.
Hlavičky ve výskoku všichni hráči. Snaha o cílené usměrnění směru ať již jako přihrávka či střela. Hlavička dopředu při pohybu a odskoku vzad je specifická hlavně pro bránící hráče, může se objevovat v tréninku.
Rohový kop, a vůbec řešení standardních situací již se pomalu profilují specialisté. Nejde jen o nakopnutí před branku, ale o aktivní snahu naběhnout, rozdělit prostory (v obraně i protihráče obsadit ze správného směru vůči brance a míči) a nabíhat i na rozehrávku nakrátko. Snaha překvapit soupeře rychlou rozehrou, či překvapivou rozehrou.
Ofsajd v PÚ je spíše o chování útočníků, než že bychom učili bránící hráče ofsajdové taktiky, nicméně i bránící učíme vnímat, že postavení hráče za nimi souvisí s novým pravidlem.
Hra brankáře ještě více opřena o správnější brankářskou techniku pilovanou na brankářských trénincích. Kop od branky ale i běžná přihrávka nohou ze země od brankáře, by měla již být kvalitně provedena i na 30–35 metrů vzduchem do útočníků či záložníků. Výkop z ruky až na cca 40, opět cílená přihrávka nabízejícímu se hráči. Rozehra nohou nejbližším nabízejícím se a okamžité zapojení do kombinace však zůstává podobně důležité jako v přípravce.

Brankář by měl již dominovat při centrovaných míčích, udržet je a okamžitě hledat rozehru, rukou či nohou.Vyrážení míče znamená okamžité pokračování ve hře pro brankaře i hráče a tedy učíme i vnímat kam vyráží.

Stoupá role organizátora obrany slovem i postavením, v útočné kombinaci při výstavbě je nadále aktivní a vytváří tak přečíslení.

Rozestavení 2:3:2 (výchova stoperů, krajních obránců a středního Z ) nebo 2:4:1 ( + spolupráce středních Z)

U15

Útočná fáze

Rozehra od brankáře ze hry + kop od branky

Nohou na krátko + do kombinace

Rukou vyhozením

Dlouhý výkop -ze země, z ruky

Práce s prostorem při hře kolem pokutového území soupeře – mezi linie, za linie, náběhy po horizontále…
Chování dvojic a trojic – vzájemné výměny míst ve dvojici ( např. tandem) nebo rotace 3 a více hráčů.
Dohrávání situací před brankami + přepínání
Soubojové chování při hře bokem, čelem, zády k soupeři
Typické chování na různých pozicích

Obraná fáze

Hra obrané linie + brankář ve vyšším postavení a návratu zpět + pozice 6
Hra v bloku kolem PÚ
Zásady presingu, včetně slabé strany hřiště
Chování v typických situacích na stranách, na středu, i při standardních situacích

Rozestavení v možné posloupnosti ročníků, ale třeba i s přihlédnutím k tomu s jak silným soupeřem se hraje. Máme-li více útočníků, můžeme například nejdříve přecházet na 4 – 3 – 3, jestliže máme jednoho, může to znamenat, že se snažíme hledat a vychovat dalšího. Zkrátka variabilita zde může spočívat na klubové koncepci, ale také vycházet z hráčského kádru, nebo i ze spolupráce s hráči, které pozice by oni chtěli v utkání hrát.

Jde o to, že hráči získávají zkušenosti s různými možnostmi, ale herní styl, odvaha, aktivita a dovednosti, jsou jednoznačně mnohem důležitější, než základní rozestavení.

Koncepce klubu ( hra na 4 obránce v linii ), vycházet tedy ze základu 4:4:2, 4:3:3, 4:5:1.